O souboru
Compagnie Lucamoros je francouzský umělecký soubor, který od roku 1994 vytváří jedinečná site-specific představení na pomezí divadla, výtvarného umění a hudby.
Specializují se na živé malování ve velkém měřítku – přímo před zraky diváků a ve veřejném prostoru. Jejich tvorba spojuje poezii pomíjivosti s výtvarnou expresí a často pracuje s projekcí, stínem, zvukem a textem. Lucamoros vytvářejí scénické obrazy, které vznikají a zanikají v jednom dechu, a místo klasického jeviště volí neobvyklé prostory – náměstí, průmyslové zóny nebo městské křižovatky. Jejich tvorba je kolektivní a důsledně propojuje různé umělecké disciplíny s důrazem na vizuální sílu okamžiku. V čele souboru stojí zakladatel a výtvarník Pierre Esteve, který vede tým malířů, herců, hudebníků a techniků se společnou vizí: proměnit městský prostor v živé, dočasné dílo umění
O představení
La tortue de Gauguin je vizuálně působivé představení, které spojuje živou malbu, hudbu, světlo a fyzické divadlo v jeden velkolepý umělecký zážitek. Diváci se stávají svědky procesu vzniku obrazů, které jsou vytvářeny přímo před jejich očima – v reálném čase, bez použití triků či technických iluzí. Obrazy vznikají a zároveň zanikají – v duchu pomíjivosti divadelního umění. V tomto představení se umělci stávají součástí obrazu, jejich pohyb a práce jsou nedílnou součástí celkové choreografie. Inspirováno příběhem Paula Gauguina, který prý kdysi namaloval obraz přímo na krunýř želvy ztracené na pláži v Polynésii, se i toto dílo odehrává mimo tradiční galerijní prostory – přímo v ulicích města, mezi diváky. Obří konstrukce slouží jako jeviště i plátno, na němž malíři vrství transparentní obrazy, zatímco kolem zní hudba a hlas vypravěče. Namísto oceánských vln a šumění kokosových palem zní městský ruch a pulzující život – a právě tam Lucamoros přinášejí svůj „mobilní oltář“ umění, který vzniká jen pro tuto chvíli. Představení vzdává hold „chudým“ umělcům – těm, kteří sice tvoří s omezenými prostředky, ale o to větší svobodou ducha. Těm, kterým nevadí být označováni za „neobvyklé“, „lidové“ nebo „outsideři“. A právě díky nim získává umění svou opravdovou, živoucí podobu.
